5:59: Vítkovští žháři na svobodě

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma, zaujme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford Skladem CZ.

Dváze čtyř údočníků, který se před 14 lety pokusili zavraždit zápalný milahvemi romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku,

který se před 14 lety pokusili zavraždit zápalný milahvemi romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku, jsou na svobodě.

Sout je propustil na podmínku puté, co odpykali dvě třetiny 20 letého trestu.

Rozhodnutí vzbudilo šok a pobouření v romské komunitě, kritiku právních ekspertů i z mocněnky nepro lidská práva a především nový strah a další trauma u samotných obětí.

Jak Sout propuštění útočníků vysvetluje? A může rozhodnutí podrít důvěru ve spravedlnost, jak varují kritikové?

Důvěru ve spravedlnost, jak varují kritikové?

Je čtvrtek 18. května. Tady Jelenka Kabrhelová a 559. Spravodejský podkást se znam zpráv.

František Bikár, dokumentarista a zástupce spravodejského servu Romeo.cz. Dobrý den.

Dobrý den.

Pane Bikáre, šumperský okresní sout propustil podmínečně zvězení na svobodu dva ze čtyř.

Soudem pravomocně odsouzených žhářů za útok na dům Romů ve Vítkově na Opavsku.

Ten útok si odehrál v roce 2009. Útočníci rok později dostali 20 leté tresty.

Jak důležitý mezník představuje v Novodobě české historie?

Hlavně pokud se díváme na schopnost tresta, trasystické činy a předsudečné náslí?

Já si nejsem oplně jistý, jak významný mezník to je.

Já si jistý především tím, že ten čin neměl obdoby nebo nemá do dnes obdoby.

A stojí zcela mimo ty další příběhy. Myslím si, že i když došlo k velmi byltálním útokům už v těch 90. letech na Romy

a několika braždám, tak tam nikdy nehrálo významnou roli dítěm.

A v tenhle moment je to naprosto, bych řekl, jedinečný a nejbrutálnější útok na lidi.

Já dá se to považovat, spíše za terroristický čin.

My víme, že žádost o podmínečné propuštění podali Václav, Coyocaru a Ivo Miller.

Tedy dvá z těch čtyř odsouzených oba dva si odpikávali za pokus o několika násobnou rásově motivovanou v raždu těch 20 let.

Tebou teď mají dvě třetiny toho trestu.

Můžeme připomenout, čím jsou své rozhodnutí o podmínečném propuštění odvodní?

S těch dostupných informací, kterých se objevili v medích, především i na romea CZ,

víme, že to byly také psychologické posudky, ale také dobrozdání z věznicé,

od vychovatele nebo od nějakých zaměstnanců, kteří přijmo pracují s těmi vězni.

A to bylo podle současné legislativy, dostatčující proto, aby mohli být propuštění.

Zároveň jsme tu viděli i kritikus oficiálních míst na příklad z mocněnkyně pro lidská práva.

Klara Šimáčkova-Laurenčíkova označila ten verdict za nepřiměřený,

objevoje se víc takových stanovistek, zaregistrovali stejich, třeba i na vašem webu víc?

Ano, zrovno na našem webu jsme ty stanovistka dokonce na zhromážděli.

To je to ostanovistka romských osobností a lidi veřejného života zhrat Romů.

A ti samozřejmě nesouhlasí s tím přístupem v soudu k tomu to případu.

A je to myslím všerší kritika, kte asi týká legislativy obecně,

že by se vlastně měla změniť v tomto případě.

Ta legislativa by se měla posunout směrem k tomu,

že v současné chvíli stačí splnit nějaké parametry v tom vězení

a pak vás všikovný advokát dokáže na základě toho dostat z toho vězení

například po dvou třetinách toho trestu.

Ale je vůbec se neprihliží k tomu, jak brutalní čin to byl

a neprihlíží se k tomu, jestli to má nějaké násladky na život lidí,

kteří jsou poškození nebo pozůstalí v horším případě.

To si myslím, že by se mělo změniť,

tak aby nebyli nás v obodě lidé, kteří někomu do životně změnili

jeho možnosti v přístupu a k životu.

Je to vlastně velmi nyspravedlivé a v tomto případě je to

poškozující i pro ty pozůstalé fatálně.

Vlastně se tu akcentuje nějaké technokratické hledisko

a nezvažuje se morální aspekt toho činu.

Ano, nezvažuje se to, jaký to má dopad na tu rodinu.

Jsou složení z předsedy Senátu a přísedící do spěch závěru,

že byly splněniny podmínky paragrafu 88. zákoníku.

Tedy, že odsouzení prokázali svým chováním ve výkonu trestu,

že se polepšíli a je zde pro kdo za takzvaného vedení rádného života,

tedy, že se budou chovat rádně na svobodě.

Zprihládnu tím, k tomu i jaké posuzování podmínečného

propuštění u nás nastaveno, to znamená,

že se posuzuje jejich chování ve výkonu trestu

a už ne, to za co byl dotičný odsouzen.

A jak Václavcojocaru i Ivo Miler se zamří,

že mi chovali dobře, nazbírali desítky kázeňských pochval

a oba pravidelně spláceli i finanční očkodiní.

Želobce zmíněl i následky jich činu,

tedy, že rodina na tálky bude trpět dál

a řekl, je to slaby na systému,

že nemůžeme přihlížet k tomu, za co byli odsouzení.

Tím i on upozornil na to,

že samotné nastavení podmínečného propuštění

v Českusi zaslouží diskuzy.

Neujím si představit i s pohledou mámy dvou malých dětí,

jak strašné to musí být.

Zodnutí soudu většinou nekomentují,

ale v tomto případě je pravně těžko pochopitelné.

Samozřejmě jsou to věci, které budí potom velké emoce

a jeho táska, jestli skutečně tu trestní politiku

v tomto směru nepřehodnotit.

Oba můži přímají už na svobodě domluvené zaměstnání.

Jeden má pracovat jako řidič, druhý jako opraváš aut.

Jako trest, také musí zplacet miliony korun.

Už za pár měsíců mohou žádat

o propuštění i další dva odsouzení.

Pojďme se ještě vrátit do toho roku 2009

a popisat, co se vlastně stalo,

kdy k tomuž Hářském útoku došlo.

Tak bylo to v Dubnu roku 2009,

co se v tú noc 18. a 19. stalo ve Výtkově na Opavsku.

Podle všeho, co už bylo řečeno a se psáno,

to vypadá tak, že vlastně přijeli jedný mozem

vždyřej odhodlaní můžu,

který byl výtkový na Opavsku.

Podle všeho, co už bylo řečeno a se psáno,

to vypadá tak, že vlastně přijeli jedný mozem

vždyřej odhodlaní můžu,

neonacisté,

což se dá také prokázat,

že se tři z nich zúčastňovali

proti romských demonstrací

například Vlity Výnově Janově

a ti na základě dlouhodobé

nějaké dohody

mezi sebou a plánování

útoku zautočili na romský

dům ve Výtkově

pomocí zápalných lahví

a udajně 3 z 4 lahví

vhodili do toho domu

a tam začalo peklo,

který do dnes vlastně deskončilo

proto rodinu.

Z jednopatrové budovice byli prakticky

jen ohořelé zdi a hálda trosek.

K zákernemu útoku došlo kolem půlnoci.

Před budovou mělo zastavit údajně černé vozidlo.

Z něj vystoupilo několik můžu

a do oken začalo brhat zápalné lahve.

Pak zmizeli. Vše se rázem ocitlo

v plámenech, to údobou tady

spalo 8 lidí, zmatení a všoku výbíhali

ven, až na poslední 3.

Můž a její dvou leté dítě utrpěli

rozsáhlé popáleněny.

Cela sřechá byla v celem ohní

v dýmu.

To byli v mladí kluci.

Až válí cigáně zhošte, bude zhošte nebo by hošte.

27 letá matka běží

s dvou letou Holčičkou do blízké léče

bny dlouhodobě nemocných.

Sama je popálená.

Její dítě je na tom ale daleko hůř.

Holčičku lékaři i hned uvádějí do umělého

vrtuvníkem do ostravské nemocnice

její stát věkrytický.

Holčička je udržována v umělem spánku

a v tomto stavu může strávit

i následující týdny a měsíce

u nikdo nedokáže říci, jak to bude do budoucna.

Holčička je totiž ohrožená

nejruznějšími infekcemi

ale také selháním organům.

Už čvrtou plastickou operaci

má za sebou dvou letá natálka

popálená při žárském útoku

ve výtkově nalpavsku.

Cele tělo teď má pokryté novou kůží

ale její stav pořád zustává kritický.

Natálka byla podle rodičů dnes

od osmiráno opět v péči plastických chirurgů.

Tí překrývali popálená místa na zádech

a na obličej.

Teď už by měla mít novou kůži

na celém těle otázkou je, jak se bude hojit.

Po prvě, jak dělali to těličko,

tak říkali, že se toho začina chytat.

Ani tak, ale Holčička nemá vyhráno

její stafě stále kritický

a pokud přežije pod dohledem lejkařů

bude muset být prakticky celý život.

Použel Natály je se z to podlenění

dostává do dnes

a vlastně podstupuje

mnoho operací.

Myslím, že jsem zachytil,

že už je to více než 100 operací,

které musela prodělat

a nemá to v podstatě konce v jejém životě.

Když vezmeme v potas

to psychickou stránku, tak 100%

to nemá

vlastně žádný konec

a pokud vezmeme i to psychickou,

tak je to myslím stejný.

A můžeme připomenout ještě

pro dokreslení té tadyšší atmosféry

jak probíhal ten následný proces,

když byly dopadení útočníci.

To bylo několik měsíců později.

Ten proces se potom odhrál o rok později.

Myslím, že to bylo rok 2010,

jaké byly reakce na ty uložené tresty.

Oni byly odcouzení na 20 a 2-20 let.

Bylo to celkem 4 lidé, jak jsme změňovali.

Ty reakce byly

myslím si, že

poměrně pozitívní v tom smyslu,

že ty tresty

významné většině

Romů připadali adekvátní cméně

nebyli adekvátní v tom smyslu,

že by měli odčinit

tu hrůzu, kterou zpáchali.

Ale rozhodně bylo překvapivé,

že vůbec se poprvé v historii

dostali útočníci,

kteří zaútočili z touhle pohnutkou,

třistickou,

vlastně tak vysoké tresty,

protože do té doby

tak vysoké tresty nebyly obvyklé,

přesto, že jak vraždám docházelo

například bych zmínil

Tybora Berkyho, který byl

v roce 95 umlácen

před vlastnými dětmi

pomocí by zbolové pálky.

Nebo třeba případ

1994 pogrom v písku,

kdy skupina Skinheadu zahnala

do reky otavy, Tybora Daněhala

Změnilo se od té doby

ale spoň očí má toho,

jak reportujete třeba i na

serveru romá.cz

Nějak přijetí těch případů

v smyslu toho, jak se vyšetřují,

jak projdou soustavou soudní

a jaké tresty jsou nakonec udělené

Myslím si, že teď je

kolem toho více očí

a více lidí, kteří dokáží

do toho behřejně

trá mediálně vstupovat,

což je pro nás pozitivní

že ten rasizmus v té společnosti

stále je, zůstává

jenom si mění jeho formá

pro mění se způsoby, jak se

na veřejnou zdostává, teď je to

obvyklé zkrze sociální sítě

tam je to nejsladnější, tam se

ostatně združují některé

skupiny, které vlastně

vyznávají nějaké neo-nazistické hodnoty

a nebo jsou ve správách

ministerstva vnitra

uvedené jako extremistické

spolky, ale

si s tím si, že obecně

v České republice

ten rasizmus stále zůstává

na poměrně vysoké

úrovni.

Ta společnost se prostě neposunoula

my jsme neustále jako romové

diskriminování v různých oblastech

nevšichni, protože

žijeme v různých místech

a máme nějaké svoje

sociální realné bubliny,

ve kterých se držíme, ale

spoustá Romu zažívá nějakou formu

věstti, v tom prostoru, kde se pohybuje

a

to trestání těch věcí

stále není dostatečné, protože

i jak se se vlastně ptala

i si se to soudnictví

změnilo, potom výtkově tak nezměnilo

protože byly další případy

v souvislosti s tím stojí za zmínku

i případ právě, kteý se stalo

v býchorech na Kolínsku

v roce 2011

kde zase nějaký mladí

pokázalo, že to byly neo-nazisté,

aktívní v nějakých spolcích

tak vyvázli s podmínkami, potom

co se pokusili o

možná vraždu několika lidi do mě

na Kolínsku, takže se vlastně

neposunulo to soudnictví

a i tohle je možná důkazem

ten současný veddikt

že to prostě prošlo.

To, že s vášem pohledu se prostě na ty obětě zapomína?

Zapomína a neposuzuje

se ani tvrdě to, když se někdo

takovou vec pokusí, protože

pokusu o

mý čin, nevím je si v rozsahu

a jestli to bylo v takovém hře

jako byl výtkov

plánováno ze strany těch utočníků

ale došlo k takovým pokusům

o to vhodit někam, nějaké zapálené

předměty s cílem

zapáli Romský dům

a přesto k těm utočníkům

bylo přistupováno velmi opatrně

a nedostatečně tvrdě

podmínka není adekvátní

trust pro lidi, kteří

se pokusí někam vhodit

s cílem toho, aby zapali lidů

No, byste na Romy

měli možnost mluvit i přímo

s postiženou rodinou

Páš kolega Richard Samkou

mluvil s Matkou Natálie Anousivákovou

jakým způsobem na to

podmínečné propuštění

dvou odsouzených reagují

jak to vnímají?

Podle té reakce z toho telefonátu, který

už kutočí rychard Samkou

a když jsem to měl

možnost posluchat

tak to naplňuje to,

co už jsem tušil před tím

protože jsme natáčili

krátký dokumentární film

zruba před pěti lety z Richardem Samkem

a ta síla toho utrpení

byla i přesto stále

aktuální v té rodině

a velmi snadno se násto dotklo

nejenom tím, že jsme

viděli Natálku, ale tím, že jsme

cítili tu týhuk

diálozí, které jsme tam vedli

tak jsme cítili to neskutečnou

týhu, toho utrpení, které

zůstává i po letech stále

v těch lidách v té rodině

Jak jste se dnes dozvědila to správu,

že tě dva byli podmínečně

propuštění?

Od novinářovu

Jak na to reagujete?

Myslíte, že je to přečastný?

Já

Proč?

Vrátilo se vám

nějaký ty vzpomíky, nebo ten stráč?

Všechno, všechno

Máte nějaké obavy ještě další?

Tak určitě, já jim nevěřím

prostě, ale nebudu nikdy životi věřit

takovým lidem si dokázali udělat takovou věc

Ty myslíte, že za tyhle 13 let

co v nich bylo, že to zmizelo?

Já si mřemřená

mě to vůbec nepřekvapilo

ta reakce, že jsem si to myslil

že to tak budou prožívat

Moje děti už mají strach, ta se chce stěhovat

chce stěhovat, jo, tady príč

Po téhle správě, co se to rozviděli?

No

A jak je jedna tom natálka?

Mě mi to je snínáčit

Lendí v postelě, ani nemluvit

A ještě nevestala

Navíc ta natálka

pro ní je to plné fatálný

a jsem pocit

že to těžko dokáže

vstřebat stejně jako její sestry

že prostě jako

odmítají vůbec přímo

ten fakt, že ti lidé, kteří jim

tak plně zásadně

změnili vlastně život

v negatyvním slova smyslu

dva z nich jsou na svobodě

dnes, to je neprzedstavitelné

Dnes kouž asi víc o se všechno

stalo, že jo

Vystý to

Uselíříc prostě pravdu, jak to bylo

a aby to sešalo nikou jiného než od nás

tak to

Uselíříc

Ty věcí, které jsou toho lekarského charakteru

máte třeba nějakého psychologa

nebo psychiatra, nebo nikdo takový do vám třeba

Ale máme ono vždyné leky

na úzkost

Peré leky na úzkost

Ne musíš spát

s tím spaním je největší problém

Te už jste změňoval

reakce lidru

Romské komunity, které jste je publikovali

na romea CZ

Mluvili jste i s dalšími členy

Romské komunity a teď měřím té reakci

protože některí z těch predstavitelnů

mluvili o tom, že se obávají to,

že to může otrást důvěrou

Romů ve spravedlnost to rozhodnutí

Máte takové signály, že se to děje

že se to lidí takhle dotklo

Ano, můžu pobsat, že mám to

asi osobný spušenost

že mě kontaktovalo několik lidí

kteří se mě ptali, jestli to je realita

nebo je to nějaká hloupa z práva

která je nereálna

Prostě nedokázali přímoct to

že by to dle byl fakt, že se to stalo

a mají z toho obavy

i vzadem k tomu

jak ta spoločnost

vnímá tak brutální čin

mají obavu

z toho, že

to, že byli ti

násilnici propuštěni

je signál s mědem

kromům, že

na týpat natálky

není považován

jedním českým jsoudem za tak významný

aby se postupovalo

i v souladu s tím, co ta rodina prožívá

je to velmi jako zranující

proti lidi

Na spořáku vám to dost necinka

kam z penězi, aby byli chráněné

z inflací

font monetika zhodnotí jakoukoliv částku

o 6,5 % a to firmám

i do mátnostem

Více na monetika CZ

Ona se objevela

i zprává v médiích

že se rodina

Sivákových obává o svůje

bezpečím mluvili o tom s vámi

během toho rozhovoru

Ano, zmíněli to

Pani Siváková řekla, že

její cery mají v úmišlu

vlastě hovád pryč

protože jejich bydliště

v médiích známo

a chtěli by kůli

strachu z toho nebezpečí

pro ně opustit to

současné bydliště

a Natálka vlastně na to

jak řekla už Pani Siváková

ne nacházela žádný slovan

jenom určela a prostě nereágovala na to

Více, jak moc rodina věděla o tom

že taková možnost je

že by některí z těch odsouzených

slobodů. Já teď mýřím

k tomu, že do toho jednání

soudu o podmínečném propuštění

těch dvou utočníků se nezapojil

aktivně zmocněnéc

Natálie a její rodiny.

Německo-český publicista, aktivist Markus Pappe

Více, proč je to známo

proč věděla ta rodina vůbec

že se něco takového bude dít?

Já vymírám jednu informaci

že ta rodina byla naštívena

nějakými mediátory a že im bylo

zděleno, že pořádali

slobodné propuštění

aby se na to jako připravili.

Vymto zaslo a pak se čekalo

co bude

a pak bylo špatné

že vlastně nikdo nebyl

v blízkosti tý rodiny ve chvíli

kdy se ta informace zvěření a

se rozvěděli z těch medi

a to byl

ten moment zlomů pro to rodinu

další. V životě

už tak velmi náročném,

těžkém a špatném

doku přišla další rána

v podobě zvěření ta informace

o tom propuštění, aniž by

vedleních někdo stál

a měl zájem o to, aby to

v nějakém relativně psychickém

zdraví přežili to situaci

a to boužel

si myslím, že má další následky

učitě v té rodině.

Ale podle informací, vedlení chytetník

kromě dobrovolníku

a lidí, kteři jsou odhodlení

tu rodinu zachraněvat už u roky

Fedorga, pan psycholog PT

a další lidé,

tak ze strany státu není žádná

aktivita, která by tý rodině měla

teď pomáat.

Klara Šimáčková, Lauren Číková

z mocněnkým vlády pro lidská práva.

Ahoj, Klara. Ahoj, děkuji za pozvaní.

Může stát

ještě něco v tuhle chvíli

pro rodinu si Váklí chudila?

Může

a já jsem se snažila

ve svá roli

například s ministrem Nítra

s policí o tom, jak zjíšit

pocit ochrany natálky

a její rodiny

Bez... Co se nepolicijní ochranu?

Není možné, aby dostala

policijní ochranu, ale minimálně

policie nabízí

nějaký přímý kontakt, pokud by

se cokoliv tělo, pokud by

natálka byla nějakým sůsobem znéklidněná

nebo její rodina, čímkoliv

co by neslo indicie

jakého koliv ohrožení

je nabídnota

nějaká přímálinka

a přímý kontakt na specialisty

kteří by byli v tuhví li k dispozici

Vy se měnujete

ve své kariéře vyprávění

příběhu z krzé kameru

Dokumentujete ty příběhy a mluvíte s lidmi

když se dívá ten na ten

kterých popálené natálie

byl pro vás v něčem

formativní, co se týče

toho, co jste se vlastně

z krzně i dozvěděl

třeba o české společnosti

Když jsme jeli natáčet s Richardem Sankém

do Budiševa

příběh natálky

do krátkého dokumentu o nás silí

z nenávistí

tak už jsme v Praze tušili

že to bude velmi těžký

pak nám k tomu, aby jsme do té rodiny

pomohli vlastně Markus

z papé

a pak když jsme jeli

zpátky, tak jsme vlastně

skoro celou cestu mlučili

a bylo nám velmi špatně

z to, co jsme mohli pocítit

tu sílu

ty reální návistí, která

vlastně vyuštila v to,

co se stalo

a pro mě to učitě

mělo zásadní význam

v tom, že jsem někdy tak blízko

tak hrůzního činu

a takové brutality vlastně nebyl

když jsem se zúčastňoval různých demonstrací

neonacistických

v rámci monitorinku

a viděl jsem opravdu nejrůznější situace

a že mi tam bylo velmi nepríjemně

a když jsme různě na padání

tak

přesto to nikdy nedosáhlo

i když jsem viděl velkémnoství

rozezleného davu

a velkémnoství lidi, kteří

provolávali nenávistná hisla

tak to bylo samozřejmě silné

ale to se vlastně s tím

vůbec nedá srovnat

z jakým dojímem jsme odjížděli

z toho natáčení od natálky

Utočníci

přesto, že prokázali nějakou

snahu, možná vchování

v tom vězení a to

stejně neověritelné

tak ani nesplácí dostatečně

to co

způsobili za dlouhy

vůči třeba pojíště v nám

nebo vůči natálce

platí to v rádu stovek

nebo tisící korony to úplně směšné

a přesto už byli na váloce do má

přesto už teď jsou svobodní

a natálka zůstáva

v tom stavu se svojí rodinou

ve kim je

a nic se tam dlouhodobě mějit nebude

a stát i přesto, že rozhodl

vyspěch, v nějakého nověho životat

a těch lidí, jaké druhé

šance, tak to rodinou

neprosta opoměl.

František Bikar, dokumentarista

a zástupce z pravodejského servru

Romeo CZ. Děkujeme.

Děkujeme.

A to je vše.

Děkujeme.

Děkujeme.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.