Studio N: Petr Pavel a Zuzana Čaputová o Ukrajině, populistech a demokracii

Deník N Deník N 3/14/23 - Episode Page - 1h 22m - PDF Transcript

Je úterý 14. března. Posloucháte prezidentskou debatu deníku N. a je Philip titlovách.

Při přílažitosti své první oficiální návštěvy Slovenska přijal prezident Petr Pavel pozvání do debaty se slovenskou hlavou státu zuzanou Čaputovou.

Na půdě nové budovy slovenského národního divadla zaznívala slova o podobném směřování zahraniční politiky i náhledu na řadu aktuálních rozeb.

Český prezident se společně se slovenskou hlavou státu například vymezil vůlči Maďarsku, hovořil o válce na Ukrajině i nutnosti pomoci ruskem napadené zemi,

ale také o tom, proč z částí protestujících ze sobotní demonstracie na václavském náměstí v Praze, podle něj nemá smysl hovořit.

Slovo maní šéf redaktor Českého dyníku N. Pavel Tomášek a šéf redaktor slovenského dyníku N. Matůž Kostoulný.

Dobrý večer. Já som Matůž Kostoulný, já som šéf redaktorom dyníka N.

Dobrý večer. Já jsem Pavel Tomášek a jsem šéf redaktorem dyníku N.

Vítajte v slovenskom národnom divadle. Pozdravujme jé diváko, ktory následují online, alebo počuvají jako podcast.

Sme velmi štěstný, že jste přijali naše pozvanie na mimořádný večer. Československý večer.

Je to před nás čest, privítatu na sceně operí a baletu, prezidentku a prezidenta krajín, ktorej byli kdy si jednou.

Je to před nás čest, že to můžeme urobit spoločně, jako český a slovenský denigen.

Nevím, je to máš ty Matůži, ale pro mě jsou tato divadelní prvními prvními prvními národního divadla, na kterým já stojím.

Považuju si to jako třech za čest, že jde právě o jeviště slovenského národního divadla.

Neměl bych tuto příležitost, pokud by před pěti lety nevznikl český deník N, jako unikátní československý projekt.

Jehož smyslem je, stejně jako v případě staršího slovenského sourozence,

pomoc prostřednictvím kvalitní žurnalistyky, svovodí a demokracii v Česku, respektive na slovensku.

A tento večer by nebyl možný, ani v případě, kdyby naše objezemě neměli prezidenta a prezidentku,

kteří jsou ochotni přejmout naše pozvání a ochotni odpovídat na naše dotazy.

Z nedávné skuženosti v Česku víme, že tu není úplná samozřejnost.

Dovolte mi, aby som v tomto momentě privítal na podjů hlavné hvězdy dnešného večera.

Pani prezidentku Zuzanu Čaputovů.

Pana prezidenta Petra Pavla.

Pani prezidentku dovolte, abych začal od vás,

jste prezionom ve funkci už o něco déle,

než pan prezident Pavel.

Když před nějakým časem od vás odcházeli vaši blíjství spolupracovníci,

aby se posléze připoji li k panu Pavlový,

když zahajoval svůj prezidenskou kampaň, řekli vám už v tu chvíli, proč odchází?

Na začetku byla dohoda o jednom kolegový hovoríme o Martinový burgrový,

ktorý ma zprévádzal v kampaň jako klúčový človek.

A zároveň potom chvíločku mě pracoval, tak kdy nastupoval, tak mi hovorilo,

že má takéto vyhliatky.

A pre mě to bylo výsosně pochopitevné,

že se bude robit práve pre tohto kandidata, pre pana Pavla, pana prezidenta Pavla.

Když jste se vy osobně dozvěděla po prvé, že pan Pavel hodlá kandidovat na prezidenta,

a bylo to přímo od něj?

Ne, bylo to právě od nášho spoločného kolegu, ktory uvažoval,

teda dostal ponuku, robit na jeho kampaň.

Takže to byla ta prvá informácia, a časovou to bylo pomerně dávnějšie,

sladom na to, že pan prezidentu kampaň prípraval pomerně dlho.

Bylo to dřív, než jsem to viděl já.

A prezident, s podstupom týždňou,

čo to pre Vás znamená, že za Vami hnět v dněm volě paní prezidentka přišla do Prahy?

Velice stručně mimořádně příjemné překvapení, a nejenom pro mě, ale i pro celý sál,

a bylo tam hodně lidí, a byla to atmosféra jako kdyby přijela roková vězda.

Pani prezidentku, vykdyž jste v ten druhý den českých prezidentských volep, je la do Prahy,

správním popřád panu Pavlovy ke zvolení prezidentem.

Byla jste připravena, v případě, že by dopadli vol by jinak,

jedst a navštívit i štáv André Babiše a popřát jemu ke zvolení českým prezidentem?

Zdá se, že to je druhá najdôležitější otázka, která sa věáře k tomu dátumu.

Tak to, když jsem se rozhodla, že tuto cestu chcema absolvovať,

vychádzali jsme z pomerně jasných predikcí.

Tějé príjezku mi verejné měnky smerovali k výtěstvou Pána Pavla,

takže ono to nebola až taká velka záhadá, ale nebola to jistot a to suhlasím.

Cestou do Prahy vychádzali její další príjezku mi, které to v podstatě potvrdzovali.

A přeprýpadak by se tak nestalo právna množstvo krásných měst, kám se dá poznit.

Věte si predstavit v tom momente v ten děň

a náštěvout jiné hlaví štátu, jako z Oslovenska?

To určitě ne.

Je to čím? Je to tým, že te naše vstáví jsou naozaj taky mimo řadne?

To je jedna věc a druhá věc, že dvá lidé, kteří se mnou dlouho spolupracovali

a kteří spolupracovali i na úspěšné kampaní, paní prezidentky,

jsou prostě lidé, kteří dokážou jsem tam pohnout i hodou.

Tohle nevalo treba hýbať, musím povedat.

Opadvá jste hlavami v státu v republikách, které podle ústavy

jsou definovány jako parlamentní režimi.

Role prezidenta prezidentky logicky a tradičně rosté v čase vládních krizí,

kdy se mění vláda, nějaká vláda končí, nějaká nová nastupuje.

Vy právě na Slovensku teď procházíte takovou vládní krizí,

kdy vás čekají předčasné parlamentní volby.

Z pohledu z České republiky to vypadalo,

že vy jste si v té vládní krizy počínala poměrně veľmi zdrženlivě,

paní prezidentko, že jste nevy užela ani všechny pravomocí,

které vám dává slovenská ústava.

Proč jste si počínala právě takto a povoživěte to za důležité,

aby byl prezident zdrženlivý v parlamentní republice?

Veľmi úzkotosuvý systémou prezidentských kompetensí

definovaných v ústavě, protože v tom slovenském prípadě

a myslím, že je to velmi obdobně i v Čechách

právomocí prezidenta byly nastavovane v čase,

kdy nebola príjama volba a hlaví štátů.

Tě zostali zodpovedajíce parlamentné volbe.

Následně přišla príjama volba,

co znamená na najsilnějšího legítimitu v štátě

zároveň obrovské očakávaně verejností

při tých právomocích, ktoré zostali z minulosti.

Zároveň, ale musím povedať,

že často to opakujem při tejto témé,

jsme parlamentnou demokracíou a tu hlavnou zodpovednost,

nesě parlament, od ktorego odvodzuje svojí legítimitu vláda.

Takže z tohle hladiska jsou právomocí hlaví štátů na Slovensku,

povedala by som, že priméra ne.

Nětvrdím, že ně je priestor na úvahu,

kde by se mohli nějakým smerom jemně posilniť,

ale ak respektujem statusku a respektujem ho rada,

s parlamentnou demokracíou,

prípada mi to byť bezpečnějšie,

jako to položit na hlavu, do slova na hlavu jednej osoby,

bez hladu na to, kto by to v tom palaci napokon bol.

Tak si myslím, že to je nastavené v zásadě správně,

hoci se možno dá i trošku dělej.

A vládné krizy jsou momentom, ktoré preskůšajú to pokušeně,

ktoré vlastně každý, kdo disponuje moco, může mať.

Na jednej straně respekt guztavé, na druhé straně respekt parlamentarizmu,

a na tretěj straně potreba regulovať,

alebo vstupovať do procesou, ktoré můžem efektívně ovplivniť.

A či se to zdá, alebo nie,

můžte si být istý, že hodiny úvah,

diskusí, pomerovania jsou za tým,

co urobím, alebo napokon neurobím.

Když se to zvonku možno ním musí zdať tých dvovodou, ktoré jsou zvažované,

tě jsou samozřejmě neviditelné.

A v tomto hladisku, jako keby zdržanlívost,

ale zároveň musím povedať primera na zdržanlívost,

z hladiska na ústavnu poziciu hlaví štátů,

to já osobně považujem za velmi dôležité.

Posledném rozhovore, ktorý dál Miloš Zeman pred odchodom s funcí,

povedal, že príjámo volený prezident by mám silnější práv,

si silnější kompetencije, dokonca hovorilo,

že keď počasového prvého období a měnoval uradnicku vládu

Vana Růsnoka, tak mál jasný ciel,

chcel posunit Českoviac k prezidentskému modelu.

Pán prezident, vy si myslíte, že mám prezident, máte vy

dostatočné kompetencije, ale máli bys těchmať větší?

Hlavně doufám, že nebudu muset tak často projovať zdržanlívost

jako pani prezidentka, že to budou mít trochu klidnější,

ale Miloš Zeman hovoril dokonce o prezidentském udělu

a definoval ho právě jako ten rozpor

mezi silným mandátem příjmévo volby

a z hlustrany vnýmaným nedostatkem pravomocí.

Já to přikládám v tomu, že Miloš Zeman a před ním

Václav Klaus byli vlastně lidmi,

kteří v politice žili ten měř celý život,

kteří založili a dostali na 30% podporu politické strany,

kteří byli premiéry, kteři drželi veškvě

exekutivní otěže v rukou.

A v okamžiku, když se potom stali prezidenty

a na jednou zistili, že ty exekutivní otěže už pevně v rukou nemají,

tak měli tendenci je aspoň nějakým způsobem nahrazovat

nebo si je trošku přiblížit.

Já jsem nebyl nikdy politikem a vnímám v pozici prezidenta

nejako člověka, který má zemi vládnout a řídití,

ale spíše jako člověka, který ji má se jednocovat

a dávat ji společný smysl.

A z toho pohledu stávající pravomocé vnímám jako dostatečné.

Jste to, paní prezidentko, zmíněla v té své předkozí odpovědě,

že by jste si uměla představit trošku jinak definované pravomocy prezidenta

přímovoleného v Parlamentní republice,

byla by jste schopna říct, kde konkrétně třeba si myslíte,

že by mohlo být efektivní, aby pravomocé prezidenta,

ať už teda v dalšem případě slovenského, slovenské hlavistátu,

byly posíleny.

Tych oblastiní je velá a povedala by som, že najme jednu,

která má jako keby tak trochu tlačí a je to, ale samozřejmě,

když se bavíme o posilňovaní pravomocí,

aké okolovek ústavného orgánu, je to odborná debata.

A trošku jdem sama proti sebe, protože by to naozaj malo být

jako keby predmetom širšie debaty najme ústavných právníkov,

ale změním se, co jsem ty myslela.

Idě najme o neduch, ktory na Slovensku máme,

a to je časta zmena ústavy.

Máme rovnakost staru, alebo mladou ústavu,

v Slovensku máme menenu dvakrát večím nožstvom novelizáci,

jako v České republiky.

Dojstej měry to může být práve tým,

že máte dvojkomorový parlament a existuje istá brzda

při legislativnou aktivizme, alebo optimizme meniť ústavu.

Užho napríklad teraz v parlamentě počas tohoto predvolebného obdobě,

v septembrí majou byť volby, máme několiko návrhou ústavy,

zmeny ústavy od viacerých poslancou a dělšie zmeny sa chystajů,

čo považujem samýmoriadně nebezpečné práve v tomto krizovom obdoby

alebo v tomto obdoby politické súťaže a volbnej kampaně

meniť ústavu roznými doplnkámice z poslanecké návrhy,

co znamená, že nieriadným legislativným procesom.

No a právem možná úvaha může být tuná,

že by prezident fungoval jako istá pojistka

při podpisovaní nového ústavy,

protože teraz je to tak, že novalu ústavy nepodpisujem,

ústavné zákony prezident nemůže tým padom ani vetovať.

Například tuná by si to vyžadovalo samozřejmě zváženě všetkých pré a protí,

ale viem si predstavit například posilněně v tomto bodě.

Pani prezentka, ale možno to nije...

Možno to nije i baho roširovaní kompetenci.

Vy tě kompetencije máte a se už jsem spomínal Miloša Zemana,

který menoval tu úradnicku vládu a teda mále nějaký zámer.

Prečo jste sa vy zatěla rozhodlí nemenovať úradnicku vládu?

Z věcerych dvou vodou zatěl jsem se rozhodlí nemenovať,

při čom jsem připravená ten krok urobiť,

kdy dnes stanou koností, o ktorých hovorím verejně,

hovorím od nich od začiatku a hovorím ich stále rovnako.

A to jsou zásadné zlíhania vlády Eduarda Haigerá.

Myslím zásadné tak, že například premárnime šancu

v pláně obnovy v nějakými milnikmi, a nebude možné ich naplniť,

můžné ani zvrátit.

Zároveň je třeba si uvedomit, že hovoríme o pár mesačnom obtobí.

Slediska toho, jak by tamaly priznoví lidě do egzekutívných pozící,

hovorí se o 100 dňoch vlády, který se ty lidě i bá,

kdyby výstno zmysle rozhlyjadajú na to,

aby mohli plnohodnotně vykonávať právom oci.

No a to plnohodnotně je těž ten problém,

protože všetky parlamentné strány hoci něj,

které už pracujú s toho možnostiou ve dněch vymenuje,

ani jeden z politikou z parlamentu nedal avízo,

že by takéto vláde vyslovil dvoveru.

To znamená, že by fungovala vo veľmi silných limitoch,

podobně jako hegerová vláda.

Ale zároveň tejto vládnej koalíci, po príslube bývalých člověr koalíci,

je stále prechádzajú mnohe zákoli.

Tej vláde, kterou by som jen vymenovala,

zatěali avízo od všetkých strán.

Dokonce neverejně mi bylo povedane,

a to si němožeme dovolit.

Bezohladu nádvovody je to závažný krok,

který jsem rozhodl do toho urobiť, kdy to bude nevihnutné.

Vrtěmi alebo něj veľmi presně a prísně

sledujeme jednotlivé oblasti potenciálných zlihaní

alebo haváry, kde by se mohlo naozaj preklopit,

že si povím, že to stačilo a musí mít do tohoto modelu,

jako jsem povedala, som na něho připravená.

Nemalo by by v vašem prírodzenom zaujime, aby byla krajina,

čo nejlepšie spravovaná. A ke teda samotný politici hovorí,

že ta vladovoj byla lepša, tak něj to dostatočný argument,

abyste konali.

Tam jsou tě dvá dvovody, které jsem povedala pred ty.

Byly by to lidi, který v exekutí ve Niesu,

a potrebovali by čas na to, aby sa v něj zorientovali,

a druhá vec, tejto vláde, aspoň prechádzajú zákony v parlamentě,

které jsou nevihnutné přeriadění krizy.

Všetky a výzra, které som zatěl mala, byli také, že tej úradnické by zákony neprechádzali.

Pán prezident, větě si vypredstavit,

že byste nechali prímoci vládu na 10 měsiacou vládu,

ktorá stratila dvověru v parlamentě?

Já myslím, že každá situaci je jiná, každá je specifická.

Pravdou je, že v případě, že vláda stratí dvověru v parlamentu,

tak naše ústava říká, že měli být vylášený,

vylášený mimořádné volby.

A předpokládám, že bychom asi takovou situaci právě řešili vylášení mimořádných voleb.

Což ale nakonec se stalo i u vás,

jenom ten termín je možná trochu dál,

ale na druhou stranu stejně vláda, která nezískádu věru,

tak vykonává vládu až do dalších voleb,

takže by to více méně bylo stejné.

Těsně před inou gurací, pane prezidenté,

jste v rozhovoru pro podkást keci a politika uvedl,

že považujete za rozumné, aby člověk v prezidentské funkci

se trval pouze jednovolební období,

protože se díky tomu minimalizuje riziko,

že v ní propadne pocitu vlastní vyvolenosti.

Skutečně to považujete za nezbytnou podmínku

proto, aby se toto prezidentové ve funkci nestalo to jednovolební období.

Nezbytnou určitě ne, ale já jsem taky řekl,

že pokud někdo vykonává takovou práci naplno,

takže těch pět let vě až až.

A to si myslím, že já si potvrdí každý, kdo si to vyskoušel,

takže neznamená to nutně, že to tak bude,

ale nic nevědní na tom, že 100% výkon

v prezidentské funkce po devu pěti let dá člověku asi hodně zabrat.

Těčtvrtý český prezident, který nastoupil do funkce,

měli jsme předchozí tři prezidenty všichni tam vydrželi dvě funkční období,

stalo se některému z nich podle vás,

že byhem těch 10 let propadl po citu vlastní vyvolenosti?

Tak vím o jednom, že se mu to nestalo,

ale nebo spodně, že se mu to tak úplně nestalo.

Budete se tím svým názorem na vhodnost

se trvat v prezidentské funkci jednovolební období,

budete se jim řídit a jste připraven už není vyloučit,

že budete kandidovat v těch příštích prezidentských volbách

v České republice?

Já vím, že byste mě k tomu rád dohnal,

ale takovou taktickou ani strategickou výhodu

svým případným oponentům dáte mužu.

Pani prezident, káko se na to pozoráte vy?

Aj, vy si myslíte, že jedno funkčno oddobíhá dost?

Uprimně povím, že je to témastero

se zobudza, masterov zaspávám celkom úprimně,

a z logických důvodov,

protože okrem toho, čo tu bylo povedane,

na jednej strane daj si pozor, aby nás to neprerastlo,

aby to, čo je na tom silné a krásné

a zároveň nebezpečné, a to je výkonverajné moci,

aby jsme se v tom neestratili,

aby jsme se jedno ráno nezabudili a nevedili,

že nemáme kontrolu nad tým, čo je najdvolíštější,

a to je sami nad sebou, nad svojem egon.

Alebo, že jsme to kontrolu vzdali.

Na toto, na jednej strane.

A na druhej strane človek musí velmi silno zvažovať svoju energií,

svoju silu, svoju vhodnost v danom čase,

v danej krajeně, svoju užitočnost.

To na jednej strane, na druhej strane,

a no, tých 5 rokov, ktoré o rok do vrším,

teda mám za sebou Takmer 4,

jsou zároveň silnou z kusenostiou,

ktorá se ní je lahko zahadzuje.

Je to množstvo kontaktou.

V ľudských kontaktou s ludmi,

ktorí jsou dôležitými lidrami na tomto světě.

To jsou děláši věci, ktorej jsou dôležité

preto zvažovaní s tej continuity a pokračovaní v začatom.

A no, všetky těto aspekty třeba velmi citlivo vážit a zvážit,

a najmed to, do jaké měry by som naplikat v mojom prípade

vedela, mohla byť užitočná pre tuto krajenu v danom čase.

Já si myslím, že okrem toho jednoho rozmoru,

kterou hovoril pan prezident,

aby tomu člověku, tomu prezident,

to by prezident ke nepréráslo cez hlavu,

je tam ještě druhý rozmér, ktorý podle mne na Slovensku

špeciálně potom, čo vaš predchoca,

pan Andrie Kiska, se nepokusilo znovu zvoleně.

Vyslala signál, akoké by to nebo odvoložité,

akoké by to nestalo za to,

znová se pokusit o to byť prezidentom.

A jako nový nár, teda som to vnímala velkou chybu,

že sami zdalo, že to je odkaz,

ktorý hovorí, že vlastně nějakou by na tom nezáležalo.

Ně, to to trochu, a je situácia,

ktorá na vás kladě je velší tlak,

protože, akby ste to,

aj vy zopakovali po Andrie Kiska,

tak by se z toho pomadě už stávala

taká tradicija, čo asi nevolí mi dobra tradicija.

Bolo by to druhý krád, nevím,

či dva pokusy, alebo dva prístopy,

zakladajú tradiciju.

V každém prípade, to,

čo už bylo povedané,

je to naozaj, mám dad je 5 ročný,

a ak se o člověk snaží vykonávať

v čom najväčšom nasadění a

v čom najlepšom umysle

a vklada do toho naozaj celého seba,

tak ono to nije je málo.

Ty máme nechcem povedať, a rozumím tej otázke,

že ako keby hodit to

lachkovážně, záhlavu, to těžně je

dobrý prístup, a to ne tvrdím,

že toto pan prezident pětchádzajúcí urobil,

nemám jeho to pánky, aby jsem ho súdila,

takže zatěl mám

ještě nějaký čas se rozhodnout, a

ale chcem výslat signál, že to

rozhodovaně a zvažovaně

je maximálně zodpovedné.

Posledná otázka týmto smerom

nije ani termín, na kterým zvažujete,

že kedy to rozhodnout je oznámitě.

Je.

Je.

A i nama pověď jak?

Ně, samozřejmě, ten termín se blíži,

protože mě myslím, že je potrebné

dlho otálať, ale je to

v horyzontě týždňou.

Vám prezident,

odvážil zvolení a jste vyjádskat,

zopakovali, že vyšekrátská štvorka

si žijela na prehodnoteně.

Problematicky, ale tak jsem tás povnímal,

který je najemepostoj madarská

ku vojne proti Ukrainy a Grusku.

Je podle vás ještě šansa,

že se Viktor Obam vrátí zpěť

na Evropsku cestu,

alebo ho už treba odpisať a vnimať

ho jako nebezpečenstvo?

No, V4

samozřejmě si zaslouží,

abychom

ji přehodnotili, protože

pokud bychom je chtěli

vnímat jako

nástroj k koordinaci

případně si jednocení

zahraniční politiky

nebo dokonce bezpečnostní politiky,

tak to je ambice, která se

stávajících podmínek nedá naplnit

a v tom případě by rozhodně

smyslel neměla.

Ale pokud ji budeme vnímat

nejenom v kontinuitě

té době, po kterou trvá

to, co zatím přinesla dobrého,

pokud ji budeme vnímat

jako konzultační forům

pro všechny otázky, na kterých

jsou schudneme,

tak si myslím, že smysl dává

a nemá zase cenu

to nějak přeceňovat a dávací

nevyšší ambice, než jsme

skopni naplnit. A pokud

o Viktora Orbáná

já myslím, že s Viktorem Orbánem

nestoji a nepadá

ani maďarskou, ani V4.

Takže dejme tomu čas.

Pani prezidentku, považujete

i vy, vyšekrátskou čtyřků

za prázdnou návdobu, což je termín,

který v souvislosti sní použil

pan prezident Pavel, má podle vás

smysl pokračovat

v rozvíjení této formy regionální spolupráce

ve střední Evropě?

Já se nedávno vědrila

k hladom V4,

že si myslím, že

přechádza krizou identitý, protože

ten původný zámér založenia V4

je jedyně s

nieselkom náplňaný možno, až dokonce

věraný. Zároveň je

zaujímavé sladovať tu zkůsenost

počas tých

takhle 4 rokov, na jenovlivých samítoch

s lidrami V4

a zároveň

aj v kontakcie s zahraničnými

albo západnými lidrami Evropských krajin.

Já myslím, že dnes V4

nije vnímaná

jako jednotný politický blok.

A je to tak z toho dvovovodu, že máme

na velmi dôležité oblasti

různé názory.

Máte lidi o dodřevaně princípou právného

štátu a samozřejmě

je pokia lidi o některé aspekty

u krajiny vsovislosti s vojnou, ktorá tam je.

To jsou jako kdyby

hodnotovou zásadné a závažné témy

a otázky, o ktorých pravidelně

na V4 hovoríme.

Musím zároveň povedať, že

jsme si o zečetku nastavili

velmi otvorenu komunikáciu

počas rokování o všetkých dôležitých

témách, vrátaně týchto.

A podle mojho názoru ten format

představuje

format,

ktory udržijáva dobré

susetské stěchy.

Já to tak vždy obrazně hovorím,

že geografia prekoná dlužku

našich funkčných období, takže suset

my budeme vždy a mezi tým

sa vymení a lidry, ktorí možno

někdy v buducnosti nájdu

hodnotovu zhodu od voležitých témách.

Má zmysl pre udržijavaně

kulturné výmeny, občianské spolupráce

a všetkých týchto aspektov,

ani zo západu, nie je vnímana

jako jednutný politický blo.

Máni prezidentka, obávate se,

že by se slovenskou mohlo vybrať

urbanovou cestu?

Ano, protože některé politici otvoreně

hovorí, že vzlědají

k jeho štílu politiky

a myslím, že to s velkou měrou pozornosti

sledují věcerní politické

lidry

na západ o tělto.

Celkovo

věcere extremistické

narrativy získavajú

možno vešu míru popularity

a z tohto dvovodu

jako keby některé tě

vzorce, alebo

příklady

politiky a přístupou

zdá se, že jsou inspiráciou

pro jiných populistických lidrov

v Europě. Pravé z tohto dvovodu je

velmi dôležitá, dôležitý prístup

po zostrani Evropské unie.

Myslím tím dôslednost, konsekventnost

pokud je lidé například

věcerní benefitou, ktoré musí

být navězané na dodržiavaní

príncipou právného štátu.

Pane prezidente, vy se

ešte tento týden vlastně vydáte na

další návštěvu, pojedete do Polska.

Polsko chcete ujistit o

spojeneckém závazku

ze strany České republiky, který byl

spohybněn vaším soupeřem

v prezidentských volbách v samotném závěru

kampaně. Nicméně, Polsko je

země, která za současné

vlády také

príncipu, podle kterých se řídí

liberální demokracie, jako je

například nezávislost justice.

Jste připraven zvednout i toto

téma, při svých hovorech, v Polsku

s nejvyššími představiteli Polska?

Příměřečenou nemyslím si,

že by to zravna a bylo

vhodné tema pro první návštěvu.

Na druhé straně s Polském

schodneme v řadě

důležitých tázek, jako je

například pohled na Rusko

a podpora Ukrainy

ale i regionální spolupráce.

Takže myslím, že to

hlavní o čem se bude, o čem

se budeme bavit, tak budou

v této dobu spíštá pozitivní témata

a k těm dalším se můžeme dostat

při dalších jednáních a myslím si,

že těch příležitostí bude

celářada.

Mám otázku pro vás oby dvoch.

Slovensko a česko zažívajú mimo

riadnu situáciu, protože

v tomto momentě máme prezidentku

i prezident tam a dokonca je oby vlády, ktoré

podstate jsou na jedné lodi.

Vidě to najviad zasí

přitémé vojiny proti Ukrainy,

kde vás nepanuje zhoda,

kde myslím, že nije nějaký zásadný rozpor.

Je to příležitost

při naše krajiny,

že můžeme hovrit naozaj s poločným jedným

hlasom. Je to šansa,

že by nás mohli víat spočuť

v Európe a že by jsme mohli

být silnější, pani prezidentka.

Nebo chybně, ano, i keď musím povedať,

že sila nášho hlasu

jako suverené krajiny

je primeraná.

Jé, jsme respektovaný partnér,

jsme respektovaný

člen Európskej unie

a spojněc v rámci Aliancie

myslím, že Slovenska republika

to, co robí, jakým spůsobom

se stáví a například už spominaným

principom právného štátu

alebo aj k pomoci Ukraíně

se zaradila medzi

ostatné západné krajiny, ktoré pomáha

je tam presně taky sto, jako je Česká republika

myslím si, že

v tomto nemusíme

presvečených to, kde v ní

mám skoro vyšší úměru

potrebí angažovanie

alebo vysvetlovanie je doma

protože ta podporá doma pre Ukraínu

sa znížuje tak české, jako je

Slovenské republike.

Navonok teda v rámci zahraničné politiky

já v ní mám dvoložitost

udržané jednoty, ktorá zatěl do držané

alebo udržané je, či už je to

Evropské úně, alebo v rámci

Severoatlantické alianci, alebo

čím jsme jednotnější, ty jsme

předzene silnější.

Mám prezident.

Já si myslím, že hlas regionu

až na některé malé výjimky

je slyšet poslední doběž

naopak, že střední východní Evropa

nabrala na bův dynamiku

právě s konfliktem na Ukrajině

a protože se

k tomu

postavila odpočátku velice

razantně, jednotně

a taky do zlasitě

a tak si myslím, že

dokonce někteří přestavitele

řekněme tradyčních

Evropských demokrací

se začali obávat, že se začíná

posunovat těžiště

v Evropě.

Nemyslím si, že by to úplně

tak byla pravdále na druhou stranu

proč toho momentu

nevyužít, proč

se nepokusit hledat další témata

může být například

i poválečná obnova Ukrainy

může to být

větší regionální spolupráce

v rámci přípravy Ukrainy

na členství v Evropské unii

a výhledoví je možná

i na členství v NATO

a tam naše země mohou sehrát

poměrně zásadní roli

takže já bych se te dynamiky

vůbec nebál, myslím si, že bychom

měli být sice pokorní

ale dostatečně se by vydomí

Pani prezidentka, dnes v prvě běhu dnia

na tlačové konfrenci jste hovorili

o tom, že jste se rozprávali o možnosti

že budete spoločně chodit

na některé zahraničné cesty

je to preca ten prejau

že si to uvedomujete a je věž,

že to vlastně chcete posilniť

Samozřejmě, a když jsme to myslili

asi na dráme dělenibat

ty, co se ukrainského konfliktu

ale širše například

při přesadzovaní ekonomické dyplomácie

možno, že alebo iných ďalších zájmou

kde naše štáté se zhodnou

na tom, že posilniť partnerstvo

s někým, z napr. jiného regionu

bude dávat je zmysel

a ta synergia bude ještě silnější

a posilni ten zámer

tak v takom prípade má zmysel

napr. je spoločná cesta do zahraniče

Pane prezidenta, se ještě jednou táskou

vrátím konomu utváření různých spojenetství

v rámci Evropské unie

pochobitelně klíčovým partnerem

a politice pro vás je vláda.

Pan premiér Fiala nedávno

hovořil o tom,

že by mohla vzniknout jakási

osavaršava prahařím

hovořil o tom, že tyto tři země

mají vlády, které mají v řadě

ohledu podobné názory

například i na podobu

Evropské integrace.

Jak vnímáte premiérovu aktivitu

při vytvoření toho

uršího spojenetství? Jak ji vnímáte vy?

Já ji vlímám v kontextu

toho, že

premiérová strana

tedy od E.S.

se cítí být

z lediska pohledu

na současný svět

blízko současné vládnoucí

Polské strane a také vládnoucí

stáně v Itálii, což nemusí

nutně znamenat, že je to názorem

celé koalice.

Uvidíme, jak se to vyvěnede

dálej a samozřejmě

zaneční politika státu

by měla být koordinovaná

a že by měla

být výsledkem souhry

mezi všemi aktéry zaneční politiky.

Pokud bude na něčem takovém

panovat schoda nejenom

mezi těmi třemi zeměmy, ale

také v celé vládi

i v parlamentu

tak já jsem připraven

jít stejnou cestou.

Pani prezidentka, chceli byste, aby do tej

osí teda tam zapadla někde

malá odbočka do Bratislavy?

Já si myslím, že

dobrá a správna uváha

vytváradí další partnerstva

a tomu se snažíme podrěďovat

jen našich roky v rámci zahraničnej politiky

a už na spomínanom hodnotovom

základě

velmi potrebným partnerom

prená a správnašou ekonomii, tu je samozřejmě

německo. Práve preto kultivovaní

vztěhou z Berlínelma, lebo teda z německom

je ma množstvo výhod.

Ale samozřejmě, například slavkovský format, ktorý

spomínal je dnes na rokovaní, to znamená česko,

slovensko, rakusko

alebo krajní jako je dánsko, ktoré

může být pre nás a je pre nás mnohom

inspiráciou, dálo by se pokračovať

že tě děláši je jako keby

ten rozvoj spolupráce, či už

bilaterálně alebo multilaterálně

má zmysel a má

zmysel náme vtedy, jak je to naozaj

spoločné postavena spoločných

hodnotových základoch. Děláším dobrým

formatom, ktorý je funkčný

a dobrý a je vlastně dojisté měry trochu situačně reagoval

na situaciju na Ukrainii v Bedevina,

čiže východné krídlo.

Prvně dávno jsme se opetovně stretli,

budeme hostiť sami v Bedevini v júnina

slovensku, či je to taky sto format

hlávštátov východného krídla,

kde má mě samozřejmě

v prvom rádě závujem bezpečnostný

a ten nás posuva napríklad

nás posunul v velmi konkrétné oblasti

posilnějů, posilnějů

vojenských jednotěk, ktoré brálnia

a toto mohli malou poznámku.

Ještě my jsme to dnes

rozebírali s premierem Hegram

a já úbec nějak

nespochybněji užitečnost

různých uskupení

a na druhou stranu

si myslím, že bychom měli být

dostatečně fleksibilní k tomu,

abychom hledali spojence

a ne v rámci konkrétních uskupení,

ale třeba na konkrétní témat.

Tedy vlastně takové ad hoc koalice

svolných, které

v rámci

existujících uskupení těch větších

jako Evropská onie na to

s druží několik

zemí třeba i nesourodích

ale které se schodnou

na jednom konkrétním tématu

a budou schopni mluvit jedním jazykem

a vytvořit tak dostatečnou váhu,

která v tej organizaci pak bude

schopna převážit rozhodnutí

na tuto stranu. To si myslím,

že dává smysl a pokud takovou fleksibilitu

budeme mít, tak to bude

nejkeškodě, ale naopak k úprospěchu

těch organizací.

Sme zmínili, že to první

symbolicky významnou vaší společnou cestou

o které se hovoří, by

mohla být cesta do Kýjeva

na Ukrajinu. Řekněte,

jak to v tuto chvíli s přípravami

na tuto cestu vypadá, počítáte oba

dva, že pojdete společně do Kýjeva?

Otázka na mě nema

napadním prezidentem. Na vás oba,

můžete začít, pane prezidentem.

Tak já jsem mluvil

čerá s prezidentem Zelenckým.

Domluvili jsme se na tom,

že ta cesta

mohla proběhnout samřejmě

v závislosti na bezpěčnostní situaci

v průběhu Dubna.

Takhle široké

určení je samozřejmě

i z bezpěčnostních důvodů,

ale z paní prezidentkou jsme se schodli

na tom, že bychom do Kýjeva

jeli společně.

A myslím si, že by taková cesta

měla nejenom praktický význam, protože

obje naše země význam,

mě Ukraíně pomáhají Uénzky

a na cestě jsou další

možnosti a skopnosti,

které Ukraíně jsme připraveni poskytnout,

ale zároveň, že by měla velký

symbolický význam.

Cůlesím, velmi rada se teď cesty

zúčastním, jestli jsme ale pozvaně

ještě konce minulého roka, ale máli

jsme ďalšiu fázu

vládnej krízy, v mutropolické krízy.

December bol tak, ako bol

a následné mesiace, a potom

tato ide a spoločné cesty,

takže velmi rada

tu mojou cestu zlučím s toho,

vašou cestou, myslím, že to bude

silné a symbolické.

A považujem za

nielen, že silné a symbolické

pre Ukrajsku stranu, protože tě pozvánky

alebo pozvaně od

pana prezenta Zelenského,

byli opetovně zdorozňované,

ale je príznám se, že

ta cesta, kterou som absolvovala v juni minulého roka,

myslím, že je

pár momentou počas výkonu mandatu,

ktoré vás poznačí na celý život.

A toto je učitě jeden z nich.

A teraz bez aké okolek

sentimentu alebo neprimeraného,

neprimeranej emocionality

tam ide naozaj o život.

A my to si se vidíme

zprostredkovaně, cez media,

ale byť tam

a vidějtejtej ten spôsob života,

ktorý tam preběha

pod neustálným potenciálným útokom,

to je

myslné nějče, co sa dotkně

každého

embatického človeka, a práve,

koli tomu je dobré a dôležité,

okrem toho, že to pre nich

znamená symboliku, tak myslím si,

že aj pre nás, keci aktualizujeme

potrebu tej pomoci

a toho postojo v Ukraine.

Růzká válka

proti cele Ukraine trvá rok.

Ukraincům se daří

odolávat, daří se jim

postupně získávat zpět

i drýve okupovaná

území ruskem.

Daří se jim to

také hodně zásluhou

pomoci, které

se jim dostává

ze západu,

dodávkám zbraní,

které se jim

dodávkám zbraní, které dostávají.

Vyste pane prezidentena

bezpečnostní konferenci

v Mnichově hovořil o

realistickém přístupu

k tomu konfliktu.

V rozhodu, který jste po té, na konci

konferenci poskytel Deníku N, tak jste

do slova řekl.

V okamžiku, kdy si Ukrajíci sami,

ale skutečně nikdo jiné zaně vyhodnotí,

že část území,

kterou dosud s třeba ještě neosvobodili,

vyestala další desítky tisíc životů

a ten kousek území jim opravdu

za tak vysoké stráty už nestojí,

musíme mít ten realistický pohled.

Konec citá tu vaší odpovědi.

Vyzdůrazňujete, že musí jít o ukrajinské území.

Nemí to, ale tak,

že to rozhodnutí faktycky stejně

na konec udělá západ, protože

ve švíli, kdyby přestal

počporovat Ukrajinu a přestávalí dodávat

zbraně, tak její obrana

bude prakticky nemyslitelná

proti té ruské agresy.

No, v tom je právě ten zásadní rozdíl.

Protože my se tady bavíme

v souvislosti s konfliktem na Ukrajině

o naprosto zásadních príncipech,

na kterých stojí naše

společnosti.

A pokud bychom

my dnes začali Ukrajině

vnucovat myšlenků,

že u stupek rusků

je řešením,

tak ty príncipy popřeme.

My jsme si to zažili.

Já myslím, že zrovna v případě

meze mě,

když se podíváme

zpátky do historie,

tak my bychom měli tomu rozumět.

Protože my vlastně dnes,

když bychom Ukrajině říkali,

že má rusku postoupit

svá území, tak by to bylo stejné

jako pomnichovské dohodě.

A tohle my předzadělat nebudeme.

Já myslím, že

je to naprosto v našem zájmu,

abychom Ukrajinu podporovali

do okamžíku, který oni

sami se vyhodnotí.

Samořejmě ideálně do úplného

vytlačení ruských

sil z jejich území

a do obnovení celistvosti jejich granic.

A tohle můžeme většinu

ideální varianta.

Ale já jsem strávil většino život a farmátě

a nejsem ideálista,

jsem člověk, který ví,

že situace se většinou nevyví

podle toho, jak si jí přejeme.

Já bych to moc Ukrajincům přál

a myslím, že proto musíme udělat všechno,

ale právě proto zúraznějí,

že to rozhodnutí, kdy už je

dost, musí být na nich.

Ne, nesmíme jim ho vnucovat my,

ani tím, že jim řekneme,

kterou my plážujeme za konečnou,

ani tím, že jim přestaneme

dodáva zbraně.

Protože to by byla z naší strany

v postatě zrada.

Pani prezidentka, ako to vidíte Vy?

Je povinnosti u nás západu

podporovať Ukraínů

až do momentu, kými oni do to budu stát?

Moje názor

na pomoc Ukraine je

dlhodobozná, my nepovím, teda

ničnové, a myslím si,

že máme pomáhať Ukraíně

a máme je pomáhať aj vojensky.

Já rozumím, že pre mnoho

náslovenskou, možná v České republike

práve tento aspekt pomoci

že vzbudzuje obavy.

Že vzbudzuje obavy, či príli

slovenska republike, alebo tě štáty,

které vojenskou pomoci poskytují,

či prvěžně ryskujeme.

To je to principílna otázka,

protože, musím povědět,

že já si vnútorně těžké prechádzala

samé v sebe procesom,

že či je to fair, či je to dobrý krok,

trval to velmi kratučko,

asi sekundu, kým som si s odpovedala,

že ano, ale

a to posatě z jednoduchého dvovovodu,

já si to možno troško insitně,

ale jako keby

vybavila v obraze, keď vidím,

jako někdo

fyzicky útočí

na slapšieho.

A teraz, jako keby, moj postoj by bol

taky, že tomu slapšiemu

držím palce

a mám

ten postoj, veď se to také sam nějak vyrěší

a nechám to na nich

a přitom vidím, že jedný agresor

a druhý je obeď,

tak vlastně to u svou pasivitou

by to znamenalo, že pomáhám agresorový,

to je úplně jednoznačně zároveň

Ukraina

a naša pomoc Ukraine

neznamená pomoc nikomu,

kdo agresívně dobija iné územia.

Ukraina sa bráni.

Ukraina bráni bombardované civilné objekty

respektive, dělší objekty,

ktoré jsou evidentným terčom.

Takže tam naozaj chvílku být

a vidíte to, že to něj su zbludila

strely, to jsou

prerusou pre nich,

legitívna terče útokou

to, co tam děje, je naozaj obrovská hruoza

a je to

principiálna veczladiska hodnota

do državania medzinárodného práva.

Naša pomoc je aj pomoc

aj, kdy se to možno nikomu nezdá,

ale aj stabilitě a měru

v tejto časti, protože ta vojna

se drží, čím dělá je tým věc na východnej hránici

a nepresahuje práve našou pomocu Ukraine

nepribližuje sa s nám.

Je to boj

o europské civilizačné

a svetove civilizačné

hodnoty práve kvalitomů

vyše 140 krajin na podě o ezen

jednoznačně odcudilo

tuto vojnu na Ukraine a množstvo

desiatky krajin z celého sveta

pomájí Ukraine vojenské

a je som velmi rada, že jsme na tej

zprávné strane historie.

Já bych nedad zustával u toho tematu

a myslím, že je dobré

zopakovat

jeden základní argument

proti tvrdzení, které se objevuje

hodně často

u nás i u vás.

Asi ce lidmi, kteří říkají,

že chtějí mír.

Já myslím, že všichni jsou

ní lidé chtějí mír.

Jel to jakým způsobem je rozsažen.

A pokud někdo si představuje,

že tím, že chceme mír,

že to dosáhneme, tím, že přestaneme

zbraně a tím

nastane prozření

a Rusko se zastaví

a dosáhneme nějaký kompromis.

Je to naprostá iluze.

Stačí se nejenom podívat do historie

na mnohopříkladu, stačí se podívat na to,

jak Rusko a Rusové

vnímají svět.

V Ruštině

ani v ruském chápání něco jako

kompromis neexistuje.

Byť to vyhrává

nebo prohrává.

My mohli v ním takový kompromis

je oddechový čas

pro další

expanzy.

A to je spůsob, jakým

naprostá většina Rusu uvažuje.

Stačí si poslechnout

ministra Laborová, stačí si poslechnout

komentátora Soloviova,

stačí si poslechnout

často i

Putina nebo Šojgu a další.

Tak ti hovoří naprosto otevřeně o tom,

že potom co

vyspešení Ukraínu, tak bude

na řadě Moldavsko a další země.

Soloviov, kde tak daleko, že by nejradši

vyhlásil válku hned Polsku a poněm

celé Evropě, takhle bohužel

mnoho Rusu uvažuje, to není jenom Putin,

to nenenom Soloviov.

To je dnes opravdu přes 70

možná 75% všech Rusů.

Takže

máme samozřejmě

mít na mysli dosažení míru.

Ale toho míru musí být dosaženo tím,

že Ukraina

na svém území Rusko porazí.

Není nutné porazit Rusko celkem,

ale musíme ho

donutit k tomu, že Ukraina

obnoví svoje hranice, protože

jinak se bude Rusko cítit v roli výtěze.

A to se nám dříve nebo

později výmstí.

Pani prezidentka

kandidovala ještě pred začátkom

do fazy vojným.

Vy jste však kandidovali už v čase,

keď vojna byla tu, a viděli jsme,

jaká to je hruhodzá.

Je to stresujuce, keď vidíte prezidenta

Zalanského, který se vlastně

v přeběhu jednej noci stál

s prezidenta vojnovým lídrom.

Je to stresujuce pro vás,

že si uvědomujte, že by se to

v podstate mohlo stať aj vám?

Samozřejmě, že to je stresující.

Já se na to možná dívám

trochu jinak, protože

byl konfliktům blízko,

byl jsem ve válkách

i sám.

Takže vímo, čím to je.

Na druhou stranu být

v roli hlavé státu,

který je napaden takovým

protimníkem, jako je růzko,

který zemí, která má

sice ne, druhou nejsilnější,

ale velkou armádu

a hodně silnou.

Říkala u nás expertka

Dana Drabová, že je pravda,

že růzko má druhou nejsilnější armádu

na Ukraině.

Postatě v situaci,

kdy jste na to sami

a Ukraina na to byla sama,

protože

není v žádném spojeneckém svasku,

nemohla se spolehnout na ochranu

podle článku 5

sebroatlantické smovy, tak jako mi

a mohla počítat

jenom s tím, že

my se zachováme správně

a možná ji pomůžeme.

A vlastně z toho počátku,

kdy

růzká armáda zautočila

na Ukrajinu ze 3 světových

strán obrovskou silou,

tak bylo asi málo lidí,

kteří věřili,

že to Ukraina ústojí

už úbecné,

že byla skopna ustát to tak dlouho.

Pro mě

ať už si myslíme o prezidentu

Zelenckém cokoliv,

tak se určitě zapíšet

do dějen a jsem přesvědčen,

že se o něm v určitých aspektech

bude i budoucnu určit, protože

člověk, který nezešel

z politického prostředí,

který se krátce po tom,

co se stal prezidentem,

dostal do takovéhle situace,

tak to zvládá na prosto obdivů hodně.

A já myslím, že

když je to roky, jako například

to jeho pověsné video

prezidentut, předseda vlády tut,

to se prostě dostane

i do učebnic strategické komunikace,

protože je to naprosto stručné,

ale dodá to morálku,

lidem, vojákům,

naprosto nevěřitelným způsobem,

stejně tak jako to přinutí

všechny ty kolem, kteří

jsou v komfortu na toho deštníku,

na to, že se zastidí

a přijdou teukrajině

se všímet, co bude pod hranicí

otevřené války s ruskem.

Myslím si, že opravdu odvádí

úžasnou práci, a i když

jsem tam možná působí

až příliš na léhavě,

tak je to právě z pohodlí

našich obyvacích pokojů a nebo jednacích místností.

Být věho kůži,

myslím si, že by mnozi byli

ještě mnohem na léhavější.

Takže pro mě opravdu

je to malý velký muž.

Přijde.

Jsi se stali prezidentkou

v čase, ktež vojina vyzerala

a potdá možno jsem bolí naivný,

ale myslím si, že v našich životoch

to tak blisko nezažijeme.

Zménil se o vášom vnímání

to, že jste vrchnovolítelkoho zbrojených sil.

Vnímate to,

jako něče, čo je ovala nebezpečnější,

jako v čase, kdež jste kandidovali.

Přiznal se, že tak to

se výkon svoje funkcie

nepozerám, že keby som bola

veděla bývala, či jak se to

třeba pěsněšit, pověd.

Tak to. Ako ta situácia

sa vyvíja v čase

a ten mandad je poznačený

mělem bezpečnostnou krizou,

ale covid tri vlády za tri roky

a tam mnohodělších

vecí.

Ale pokud jde o samotný konflikt na Ukraine,

je to samozřejmé

zaujímavá

výzva a obrovská zodpovednost,

protože vždyntě je informácie,

které zvládom na možnost

opoznamovat sa zutajovanými informáciami

mesiace pred tým,

ako sa ten konflikt blížil,

ako to vyzeralo, že to naozaj príjde.

Celí často Putin samozřejmě

dementovali, šlo ocivičeně

a ksi možno spomínatě,

až napokon o měrovu operáciu

denacifikáci, a teraz už otvorně hovorí o vojne,

to

to přicházalo naozaj postupně

a je velmi

zaujímavé

sledovat tento vývoj, sledovat

pana prezenta Zelenského, podpisujem to,

že podvád ze skvelou prácu, my jsme

tak trochu, ako keby nastupovali

plus-minus v rovnakom mesiací

alebo s rozdělom jedného mesiace do svojich funkcí

a tak jsme se aj vnímali,

ale teda jeho osud

to, co se děje na Ukraine

je diametrálně odlišné,

a je naozaj, keď jste tam,

všetky měsnosti vládne budoví obzvlážď

ale aj nemocnice

jsou vlastně prekryte

aby nebylo vidno, že se vnůtry světi

čiže o něj cez děm fungujů

stále v tmavom prostredi

odlučenost od rodiny

a vůbec tu zodpovednou skoro nesě na pleciách

je obrovská, zvláda to úžasně

zároveň musím povedať,

že tak, ako v ní mám

já svou poziciju v tomto mandátě

akby a naozaj

v tých prvých týždňovsme nevedeli

takovou zájdu

co to bude známenať

vedela som jedno, že pokiaľ budem čeliť

tomu, že musím sa tej situácií postaviť

ako hláva štáto, ako vrchná velitelka

o zbrojených síl

tak sa tomu postavím čelom

hoci som žena

hoci tu zkusenost nikdo z nás nemá

nemáli ani pan prezident Zelensky

ale verím tomu, že s tímom odborníkou

ktorý na Slovensku chvala bohu máme

že by jsme v tej situácií

k afterwards

?

?

?

?

?

Taky máme poměrně velkou skupinu lidí, kteří simpatizují s ruskem část z nich,

jste mohli teď vidět na vás slaském náměstí.

A co je paradoxní, že tě lidé tam přijdou vybavení českými vlajkami,

označují se za vlastence a na čepisy si dají ruskou trikoloru

a vykřikují Hesla, že by bylo potřeba, aby k nám,

Vladimir Potím, přišel udělat pořádek, tak za kvelidě asi nemůžete brát úplně vážně.

Ale na druhou stranu je jasné, že tohle je výsledkem poměrně dlouhodobé informační

nebo možná dezinformační kampaně ze strany ruska, která je zesilovaná našimi vlastními zdroji.

A mi tomu pohužel dlouhodobě nedokážeme dostatečně efektyvně čelit vlastní informační kampaně,

která by byla přesvětšíva, nenásilná, ale která by jasně ukázala, kde je ten protivník.

A asi by možná neměli lidé takový sentimentálný pocit,

že Rusko je tím posledním zachráncem tých zprávných evropských hodnot,

zatím co celá Evropa, spolu se severní Amerikou, jsou na té šikme ploše dekadence, odcouzení k zániku.

Zřejmě asi musíme být my sami atraktivnější, přesvětší vejší,

abychom lidem dokázali vysvětlit, jaká je realita.

A tady máme prostě velký dluch, máme ho společně a já si myslím,

že tady možná se nabízí prostor pro lepší spolupráci

mezi našimi dvěma zeměmy přihledání cest, jak čalí zde s informacím

a jak naopak poskytovat lidem ve stravitelné formě informace,

které je přesvětší o tom, že i když to u nás není ideální,

je to pořád nesrovnatelně lepší, než to, co mají dnes v Rusku.

Pani prezidentka, vy tomu rozuměte, že Pečot práve na Slovensku je to také...

Máte na to vysvětleně, že Pečot naozaj je tější slá,

lebo naozaj nie je suporovnatelné ani s Českou republikou

a tím nechcem vôbec pochybnit demonstraciju na Václavském námestě

je tam přišlo pár tisí zludí, ale tě přesku mi ukazují,

že u nás je to vyrazné víac zludí, který dlhodobo hovorí,

že majú simpatie k Rusku a Putinoví.

Máte pravdu, je to tak dokonce, že dlhodobejší po ruské agresy na Ukrajině

a začetku vojny to kleslo.

Naštěstě, že pred se to bylo, ale byl to nějaký signál

přece časť spoločnosti, aby prehodnotili svoj postoj.

Já si nemyslím, že na to existuje jedno príčinová odpovedť,

že to má jeden koreň, a i ba jednu príčinu.

Myslím si, že to je spektrum informácii o zjelavání,

například v historii,

cez zlihávajúcu demokraticku politicku reprezentáciu,

když každá naša chyba je využitá na ponuku rješení

radikálnou cestou.

Cez dezinformáci, které to už byli spomínane,

aby jsem sa velmi těšila naše spolupráci

v tejto oblastě i osobně s pánou prezidentom.

Ale zároveň netreba zabudnuť ani na to,

co hovorí naše informačné služby v tých častiach svojich správ,

ktoré jsou verejné a dlhodobo tvrděje,

že jsme v informačnej vojně.

Ta snahá preválcovať názory a narrativy na Slovensku

je príamo a velmi intenzívně pochádza z jedného zdroja,

konkrétně z růzka.

My, jako slovenská republika zla jizka počtu

tohoto typu útokou,

či jeho hybrydné útoky a vrátaně toho,

albo v rámci toho dezinformácie,

jsme násobně, násobně víac objektom

takého to informovaně alebo dezinformovaně,

ako například Česká republika a ostatné krajiny

o něj vedí, že tu je poslucháč,

alebo časť populace je na to bude počuvať.

Nysatá otázka ťažko zodpovedává

aj na samý tohoto rozných stretnutě,

jaké jsem spomínala, východné krídlo,

Polskou, pobaltě, Rumuní, ani maďary, ani česi.

Možno bulharí tak trochu.

To na Slovensku, aku odozvů, to predcalené

v častě populácii stále má je obrovské.

Je to, myslím si, že do jisté míry naozaj

aj jednak otvorenost tímto narrativom

a potom prísun tých dezinformácí

v obrovskom kvante a množstve

práve na Slovensku, práve slovanskému

čítatelový poslucháčov, a podobně.

Ale to b, co treba povedať, je,

že my s tým robíme velmi málo.

Toto, podle bezpečnostných informačných služieb

je už bezpečné snáhrozba.

To nije i ba, že nepohodlné,

nepopulouárné, alebo nevím,

aké to je bezpečnostnáhrozba.

A my, já jsem to príhovora

v Evrovském parlamentě povedala,

že demokracia může zahynuť na najví tu demokratovů.

Tu nikdo nevolá potom, aby sme obmedzovali

slobodu prejavu nějčo, čo je výdobitou

novembra 89.

Ale pokajel demokraciu, nebudeme chránit

a bránit demokratickými prostředkami,

tak můžeme být poslednou generáciou,

ktorém zažije.

Robiť to prostředkami, ktoré robí,

ktoré využívají iné západné krajiny

francúsko-nemecko našli na národné úrovni

nástroje, akým spôsobom

vyvodzovat zodpovednost prízně užívani

sociálních siětí, napríklad.

Na Evropské úrovni sa něčo príjalo

s odloženou učinnostiou.

Ale aj plug na majtělou plátforě,

myslím tým náme sociálné siětě,

na vyvodzovaně v výšej miere zodpovednosti

práca algoritmou, jako fungujů,

že podporují šíreně nenávistí,

anonímné účty.

Ďalšie množstvo iných tém

jednoduchom mám pocit,

že jsme tak trochu

jako demokratické lídry

zaskočený, opatrný

v tom, či máme právo urobiť kroky

na obranu demokrace.

Já si myslím, že máme

a už dávno jsme hrobyť mali.

Vy jste pane prezidente hovořil o tom,

že stát celhává v té komunikaci

s částí veřejnosti.

Jak konkrétně s těmi lidmi

vy jste popsal tě lidi,

kteří se účastnili té demonstracie

v Praze Neváclavskémi náměstí?

Jak s těmi to lidmi hovořit?

A co vy jako prezident

v té věci můžete udělat?

S těmi, kteří byli teď na demonstracii

už by asi nemělo smysl

moc hovořit, protože

tě tam přišli

s tím, že nechtějí naslouchat.

Oni chtějí bořit.

A to je to už jiná emoce.

Ale myslím si, že má smysl

mluvit s těmi, kteří tam

zatím ještě neprišli,

protože těch je mnohem víc.

A jsou to lidé, kteří...

Jsou to lidé, kteří jsou na jedné

straně frustrování třeba

s účasnou politikou vlády,

protože je prostě neoslovuje.

Mají pocit, že pro ně nedělá

to, co by měla.

A na tom mnohy tak není.

Je to kolikrát věcí špatné komunikace.

Vláda nabízí opozici,

ale taky všem těch, kdo chtějí

škodit příliš mnohu prostoru,

protože nepríliš

srozumětelně vysvětluvě svojej kroky.

A pokud ano, tak způsobem,

který lidi nechápou, nebo prostě

jim není vlastní.

Pani prezidentka správně řekla,

že to není jenom komunikace vlády,

že to je opravdu věc dlouhodoba,

která začíná už ve školách,

začíná dlouhodobou komunikací

a výchovou kodnotám,

kterou jsme bohužel,

taky dost poceňili.

A pak taky

pravdivými informacemi

nejenom o té druhé straně,

ale taky o nás,

protože pokud budeme dělat to,

že budeme naše vlastní výsledky

neustále vykreslovat

u dužových barvách,

pak nám za chvílku nebude nikdo věřit,

ani těch, kteří by jinak byli

na té správné straně.

A to je potom jenom živná půda

pro dezinformace.

Vlastně ta druhá strana,

teď mám na myslí zrovna třeba

který svůj původ v Rusku

a potom jsou už jířeny cestou

tzv. užitečných idiotů

ve spoustě zemí,

pak mají velice lehkou práci,

protože my im vlastně nabíjíme,

my im to dáváme na žlatém podnose

a oni se nemusí ani moc snažit.

Takže je to opravdu o mnoho opatřeních,

která bychom měli dělat

a bohužel, neděláme.

Ale když budeme chtít

dosáhnout toho,

že těch, kteří tam zatím nepríšli,

můžeme začít hned

a musí být opravdu dělaná kvalitně,

dlouhodobě, kontinuálně

a musí být pravdivá i tam,

kde nás to samotné občas bude bolet,

protože pokud přiznáme sami

potom, co uděláme chybu,

že jsme jí udělali,

tak tím nevytvoříme prostor

pro naše kritiky, kteří potom

nás za to budou kaménovat.

Slovenskou právě.

Slovenskou právě ješi

či a jako poslať

ukrajině naše odstavené

stíhačky MIGI.

Pán Przin, mali bysme ich poslať?

Hezké radit někomu,

že má něco darovat, co mi nepatří,

ale

takhle já jsem

zaznamenál vůli

Slovenská a ty

MIGI darovat. Já si myslím,

že to je obdivodný krok,

který by určitě

ukrajině pomohl.

Slovensko

má už na cestě

vlastně náhradu,

takže by nedošlo

k ohrožení obrany schopnosti

a výhodou

z pohledu této konkrétní

pomoci, z pohledu ukrainy

je to, že může začít okamčitě

používat, protože jsou to

typiletou, které ve výzboru

mají, nemusí se

přeskolovat, nemusí předělávat

základny, palivové

ospojenářství, munici, všechno

ostatní mají, takže by to

pro něj byla opravdu velice,

velice silna a okamžitá pomoc.

Ale samozřejmě rozhodnutí je

v tuto chvíli ve

Slovenském parlamentu.

To je tedy v národní rady.

Oni bych cel jel by rozhodla

pani prezidentka, ale to nebudem vlastním

trápit, ne? Iba, ne.

Jak to bych cel, tak bych cel, nebo bych cel.

Obajastě zvítězili jí s kampaniou,

ktorá byla slušná.

Nezapajali jste sa do útokoho, jako vaši

supery. Je to

špecifikum, iba, prezidentskou

volbu, je to možné

úspěť vlastní, iba v tom súboji

jeden na jedného na koniec, alebo

podle vás může zvítěziť

slušnost eft parlamentných volbach, pani

prezidentka.

Myslím si, že

slušnost nie je kalkul, slušnost

je,

alebo snáho tu slušnost je životný postoj.

A nevím si pred se, když by jsem se

v parlamentných volbach správa lajina.

Myslím si, že

ano, a velmi

si prajem, lebo kecladujem

tu stranicku, politicku

scénu a súboj, tak ako keby

jsme boli v takom

nevyhnutnosti

likvidovať politického

supera, čo je

absolutné popretě z místu politiky.

Politika má být verejnou službou.

Ako nále, já budem někoho

likvidovať, myslím, tím reputačně

likvidovať počas volebnej

kampaně, tak akým spôsobom

s ním následně mám potom spolupracovat

při verejné službe, akým tak to chápem.

Takže toto mi príjde velmi nešťastné

a najmé, jak se to děje

v demokratickom spektre, protože

dohadovať se na poli

demokratického spektra

o různých názoroch

a náhledoh na různé veci

může prebychať daleko kultivovanějšej

podobě, než jsme toho svetkami

zbavené osobných útokou, protože práve

toto, aké dovolíme,

že se rozlep ta demokratické spektrum

s výtězi extrém a to by bolo obrovská škoda.

Tam prezident, je to tak,

že ta služnost

byl slapšé oproti

strachu hnevů a zlostí,

ktory šírí mnohi politici?

Když se podíváte na historii

posledních, řekněme,

desetí let tak v našich

v České republice, který

ve většině volep

se zdálo, že naopak

hrubost, neurvalost,

překrucování faktů

bylo pro voliče

mnohem atraktívnější než služnost,

tak trochu interpretována

jako slavost, ale

mě velice potěšilo,

že v posledních parlamentních volbách

naopak ta služnost

výtězila, protože

Petr Fiala rozhodně se nedá

označit za politika, který by

si nějak liboval vhrubostech

a já doufám,

že ten trend snad

bude pokračovat, protože

lidem asi už

se začalo zajídat, dívat se

u stálé hádky

leží případně

polopravdy

a už jim takovéto

naparevání kohutů

začalo i trochu vadit, takže

si myslím, že

si uvědomili, že je

opravdu mnohem lepší poslouchat

argumenty, které jsou pranášeny

lidně a s rozvahou,

než sedívat

na skupinku

ukřičených politiků

jeden má větší ego

než to druhé, takže

nebo nevož ten druhý.

Uvidíme, jestli to bude takhle

pokračovat i dále, ale každopádně

je dobré, když potom

takové sekvenci dojde,

protože musím říct,

že třeba v dnešní době

komunikace s vládou je

velice

jem takhle jemnohem

snadnější, než to bylo dříve,

když se

ale prezident s vládou

na něčem

dohadovali, případně čekali

ze které strany přijde

nějaký uhívný manévr

a dnes ta komunikace je

jemnohem transpanitnější.

Neříkám, že bude vždycky

jednotná, protože

já jsem

do předů a vizuval, že rozhodně

nejsem vládní kandidátem, a že

s nimi nemusím schodnou vždycky a na všem.

Ale i když se s nimi neschodnu

a tak si to vyříkáme slušně

a na venek to bude

prezentováno argumenty

a nežádným podrazem.

Pani prezidentku, možná se teď pustím

...

...

... možná se teď pustím trošku na ten kýlet,

ale hra je v těch

útocích, kterým vyčelíte

ve slovenské politice.

Hra je v nich roli také

fakt, že jste žena, myslíte si,

že pan prezident Pavel, jenom proto, že je

generál k tomu, to může

mít snasší než ve?

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

tak to je v takéj dobe žijeme, jsou prvo lezec v tomto územi.

Někdo mi nedávnou povedal, že po 240 rokoch na v tomto teritoriu pomarájí terezi.

Jsem tím povedat, že si velmi želám, aby to všetky ženy v politiké poměj malé i lachší.

Sledoval jsem české prezidentské volbí a zaujolem keď český komentátory opakovali,

že to byla najdrsnějšia kampaň v české moderné historii.

Krutěl jsem nad tím hlavou, lebo u nás aj v bežný děň, v politiké,

je ovehle věc agresivy ty vůlgarnosti a klamstě.

Pani prezidentka je vám sa zdala česká prezidentská kampaň drsná?

Na české pomaryáno.

Pane prezidente, měláme teď v České republice poměrně specifickou situaci,

že prakticky všechny standardní politické strany zastoupene v poslanecké snimově

jsou stranami vládními, a v opozici jsou prakticky jenom dvě strany,

které fungují více méně na vůbcovském principu.

Za jak nebezpečné to považujete s ohledem na další snimovní volby?

Obáváte se toho, že by se mohl z této konstalace zrodit situace,

kdy úspěje v České republice třeba politik jako Robert Fico,

který bojuje s těmi sbraněmi, jakými bojuje na Slovensku?

No ne, tak úplně, protože ta situace opravdu je specifická.

Já myslím, že Robert Fico je jediný svého druhu,

tedy aspoň doufám, ale my nakonec máme dvě strany,

které mohou výrazně posílit,

zvlášť potom, co vidíme, co se děje teď,

kdy lidé samozřejmě jsou vnespokojení z toho,

že klesáji k životních úroveň jsou vnespokojení z toho,

že platí mnohem více peněz za energie,

že jím zbývá v peněžinkách méně peněz na potraviny

i ošacení jich volný čas.

Sou trochu frustrovaní z toho,

že té vládi nerozumí,

nebo že si myslí, že vláda dělá kroky,

které vyhovují jí, ale ne, občanům.

To všechno může vez k tomu,

že příštých volbách úspějí hnutí ano,

a že třeba výrazně posílí SPD, Tomia, okamory.

Což ale nemusí nutně znamenat,

že budou mít kovarišný potenciál k se stavení vlády,

protože v tuto dobu jsou úspíše soupeři,

než spojenci v opozici.

Ale to je věcí až vole pro roce 2024,

ale já myslím, že my máme teď dostatek času na to,

aby ta hle vláda ukázala,

že si zaslouží přízeň voličů i příštím volebním období,

aby dala najvo, že populizmus jim si se dokáže hodně slíbit,

ale z dalekané tolik dát,

a bude záležit na tom, jak ten čas výužije.

Do konce o rok později myslím,

že ještě pro vzniemovní volby u nás.

Na slovensku to znovu raz vyzera tak,

že buduce volbí.

Budu rozhodovuca, budě se znovu rozhodovat o tom,

či budu vládnu demokratii,

alebo, pardon, teraz demokratii bysme nemalo hovorit,

či budu vládnu ty vládnu teraz.

Demokratické sily,

či budu,

či budu vládnu demokratické sily,

alebo extremistí.

Vnímate to tak, a je vy, pani prezidentka.

Vnímate to tak, paradoxně,

jsem to myslím, že je na tlačové konferenci,

že posledné roky každé volby

hodnotíme jako tě klúčové,

ktoré rozhodnou buducnosti slovenska.

Jsme mlada demokracia, je to přirozené,

je to asi i tomu přimerané, právně podobně.

Budujeme si nějaké štandardy,

budujeme si demokraticku tradiciu

a institucije z nějakou kultúru a pamětěl.

Budujeme si politickou kultúru,

někdy to vyzera, že skor v někultúru.

Ale v každom prípadě těto volby

a je zhladom na to, že

tak uměru

někvality politického diskurzu

útokou, verejných útokou,

či nielena politických oponentov,

ale na novinárov, na menšiny,

také zhrudnutě slovníka,

ktoré občas žijal

předastě jako kdyby je do fyzickéroviny útokou,

čo už je úplně absudné,

takusia v moderných dějinách slovenská nepametám.

A toto je to alarmujúcé, toto je to vážné,

pod za účastí

silného vplivu,

jako som predstým vysvetlovala narrativou

a informačného plaku

s jiný krajný zvonku.

To v ní mám jako rizikové

a práve kvůli tomu,

to štěpeně demokratického spektra,

demokratických síl,

ktoré důfajme,

že budě skor vězg nějaké synergii

a spoddeklarované spolupráci

a je jediné,

čo může pomoct

tejto krajně zostatina

pro západné orientáci

a v tom dobrom klube,

v ktorom jsme zmézme respektovat na krajné naozaje,

ten pohlad zvonku na slovensku je

i chvala bohu prijazni vejší,

než ta každodě nos, ktorou si tu

v politické svére žijeme.

Takže veľmi důfam, lebo naozaj,

jako se tak zjednodušeně hovorí,

že zlu stačí na to, aby vyhralo iba,

to aby rozhádalo dobro.

Na to demokratické,

že můžeme být konservatívci, liberální,

můžeme mať rozné názory,

ale pokiaľ chceme a respektujeme

demokratické hodnoty,

tak něch nás spája to,

a to vůbec nije je málo.

Na tom to sa spojme, na tom to sa zhodníme

a tak to si vyberme budůcno slovenská.

Hovoríte, že jsme mlada krajina,

ale to porovnaně je kruté,

lebo veď Česká Republika

je tam úplně rovnako,

a zoslovenská to výzera,

že v České republiky je volbí nebývajů

tak v fatálnou záležitostiou.

Zoslovenská to výzera,

že či vyhrájú ty, alebo ty,

a spodně tak to zvyklou byť,

tak počatě základne smerovaně

sa nemení.

Je to podle vás, sledá pan prezent,

tiež tak, alebo

akáno tak prečo?

Já si myslím, že ta situace

u nás možná není tak vyhraněná,

která zaventuje jenom jednu stranu,

která zastává, ale vzalekané

v stále extrémní názory.

Hnutí, hnutí, ano,

je hnutím, které

samo sebe definuje jako

vše objímající,

tedy postatě jediovi je nevyhraněné

a z toho pohledu

není až takovým nebezpečím.

Já si se vedeno dosť často

na populizmem,

ale to neznamená,

že musí být naprosto zásadní

se populizmus

za nebezpečí, pro demokracii považují,

ale

učitě to není hnutí,

které by i případě úspěchu

nás chtělo směřovat

někam na východ

případně, které by

usilovala o vystoupení

z NATO nebo z Evropské unie.

V tom je to možná

méně nebezpečné, ale na druhou stranu

samozřejmě

populizmus, který

pohužel tedy obě strany

dosť často využívají jako nástroj,

tak v konečném důsledku

nebezpečím pro demokracii je.

Přesně prezidentku,

vy jste ve funkci už čtyři roky.

Prošla jste si lecčím z části

jsme se toho tady dotkli během dnešního večera.

Je něco, co vás během těch čtyřlet

ve funkci zaskočilo na tolik,

že jste měla potřebu pana prezidenta

při vašich soukromých rozhovorech

na to upozornit, aby na to byl připravený

k tomu.

Gničomu takemu neprišla,

že by jsem pana prezidenta mala potřebu

nějak hniď mu hodit nějaké

záhrané lano, že na to to si treba dať pozor.

Z přijodzených dvou vodou,

že moje predstaví,

kecom pred takmer 4. rok

mi nastupovala do funkcie,

byly velmi jiné, než prinesla

životná realita, byla som

plná plnou v rozných oblastiach,

vlasti klimatických změn,

a potom přišla kříza

za krízovou, ktorá do istémi

jerejně úplně diktovala témy

a museli jsme na to reagovať

všetci samozřejmě, nejba

o svoje funkci, takže

uvahy a sní su samozřejmě

jedna vec a ani jsme mi se jich vzdať,

zároveň musíme nějakým spôsobom

merežovať očakávania, to sami

zdávite štětě, že velmi dôležité, protože

vlastně začinali jsme toho témou

právomocí silnej legitimity,

keďže je to príjama volba

hlaví štátu, obrovských očakávaní

a velmi limitujících právomocí

najmä v tom zmysle, že keď co krízi

vy nemôžte urobiť aktivný krok, dokonce

aj teraz, keď máme odvolanou

a delegitimizovanou vládu a jej dávám

súhlasit, to neznamená, že já možem urobiť

krok do predu, já možem zabrzdiť

něj ktorej vecí, ktoré by

byli preslovenskou a nevhodné, takže

menežovaně, očakávanie, jednak

ľudí, ktorí

poveru do vás vkladajů a vložili, ale

aj svojich vlastných zledovnátoře

ta situácia

ale perspektive, ten život v politike

někdy si vyšaduje do velké míry reagovať

a obzláškeť prído krízi.

Na zaver naše diskusie

se pokusím vrátit úplně na dláčiatok

Pám prezident

větě si predstavit, že

o rok, přidl. o rok

v děň

prezidentských voli byste

hnět, vyrazili z prachy a

dáme tomu ještě těsne

po otvorení

uzavřeti tých volobných městností

pogratulovat Pani prezidentke, keby

o tých partížňom se rozhodla, že prece lenáno

Pokud se tak rozhodne

tak určitě

i Bratislavy je spousta zajímavých

věcí, neterevi se

My tady máme na té obrazovce, která je

na míře nás řekl nám časomíru

a ta už několik minut ukazuje

0 min. 0 sekund, které

zbývají z naší debaty

chci tím říct, že čas pro naší debatu

určený pro naší debatu vypršel

My děkujeme vám, kdo jste přišli

na pozvání deníku n a deníku n

do slovenského národního divadla na

tuto debatu, děkujeme za to, že

podpodujete nezávislou

mítiku a žená vzčtete

Hlavně však děkujeme naším

dvoum zácným hostem, za to, že

přijali naše pozvanie a strávili

poslednou hodinu, hodinu 20

spoločně s nami

pani prezidentke Zuzani Čaputovej

a děkujeme také

panu prezidentu Petru Pavlovy

Ahoj, tady rozčanovák z církula Putika

Zvůvás na naše nové představení

Horáček Gen XYZ

Známé texty Michala Horáčka

zazní v nových hudebních aranžích od

Vladimíra VIII, Báry Polákové,

Honřé Rumla, Katarzyje 7x3,

Alberta Romanutyho a další

Čekává z hudba, akrobacie

a hlavně zážitek, co spojí

všechny generace

Od 19. do 25. dubna

Vícena VWB

Přum CZ

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Při své první oficiální návštěvě Slovenska přijal prezident Petr Pavel pozvání do debaty se slovenskou hlavou státu Zuzanou Čaputovou. Ve Slovenském národním divadle diskutovali o pomoci Ukrajině, síle populistů i V4. Poslechněte si záznam ve Studiu N. Moderují šéfredaktor českého Deníku N Pavel Tomášek a šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný.